Ačkoliv se může zdát, že položit plovoucí podlahu nemusí být až takový problém či komplikovaná záležitost, ne vždy tomu tak opravdu bývá. Zejména v bytech se často můžeme setkat s problémem nerovnosti podlah a s ní spjatým křivým podkladem. Specializovaní odborníci si dokonce troufají tvrdit, že je tento problém takřka pravidlem.
Další problém, na který můžeme narazit při pokládání dřevěné podlahy svépomocí je možnost výskytu vlhkosti a to především v případě novostaveb. Zde je pravděpodobnost zbytkové vlhkosti betonu, který nestačil vyschnout. Je tedy nezbytně nutné základ izolovat a předejít tak průniku vlhkosti do podlahy.
Co je k pokládce potřeba?
-
podkladová folie mirelon
-
lemovací a přechodové lišty
-
akrylový tmel na podlahy
-
elektronickou vrtačku
-
metr
-
přesný uhelník
-
dotahovací hák
-
klínky
-
ostrou ruční nebo elektronickou pilu
Jak správně postupovat?
Nejdůležitějším bodem je již výše zmíněný podklad, na který budeme podlahu pokládat. Ten musí být dokonale rovný, zbavený veškerého prachu a nečistot, naprosto suchý, a pokud to situace vyžaduje, tak i nepenetrovaný. Penetraci lze zakoupit již naředěnou nebo ji můžeme podle návodu naředit doma sami. Maximální tolerance nerovnosti podkladu je cca 2 mm, přičemž pro srovnání použijeme samonivelační stěrku.
Po opětovné pečlivé kontrole podkladu a odstranění sebemenších nečistot se na podklad pod plovoucí podlahu používá tenká pěnová folie mirelon. Tato vrstva dorovnává mírné nerovnosti a slouží k důvodu vlhkosti zpod podlahy. Dále jsou její funkcí tlumení kročejového hluku a pružení, jímž změkčuje chůzi po podlaze. Mirelon folii pokládáme v pruzích vedle sebe, nikoliv přes sebe, aby nedocházelo k nerovnosti.
Pokládku podlahy začínáme obvykle zleva doprava. Je-li potřeba, můžeme začít vždy od jakékoliv stěny a pokračujeme směrem ke stěně protější. Je nutné pokládku vždy důkladně předem promyslet.
V první řadě na sebe lamely napojíme přes zámek na kratší straně. Po zaseknutí zámku můžeme lamely doklepnout kladívkem. Tím se zámek bez lepidla sám spojí a lamely drží pevně při sobě. Takto pokračujeme a vyskládáme celou první řadu.
Plovoucí podlahy se nepokládají přímo ke stěně, ale přibližně 7-10 mm od ní. Vložíme do takové mezery mezi stěnou a podlahou klínky, které nám zajistí správnou vůli. Tato mezera se nazývá dilatační spára a měla by zajistit rezervu pro případné objemové změny podlahy a tedy prostor pro to, aby se měla podlaha kam posouvat a nedocházelo k jejímu zvlnění či popraskání.
Pokud nám v řadě nezbývá dostatek prostoru pro položení poslední lamely, je nutné si dobře zbylé místo naměřit a lamelu přesně dle rozměru zkrátit. K tomu můžeme použít pilu jak elektrickou, tak i ruční, pokud je dostatečně ostrá.
Nejdůležitější jsou při pokládce první dvě až tři řady, které tvoří základ celé podlahy. Pak už jen přidáváme řady směrem k protilehlé stěně.
Nesmíme zapomínat, že plovoucí podlaha by měla být skládána podobně jako cihly ve zdi, tedy vždy začínáme novou řadu lamel zbývajícím uříznutým kusem té poslední z řady předešlé. Pokud takový zbytek nemáme, uřízneme si cca polovinu lamely a tou začínáme od stěny novou řadu. Vytváříme tak rozestupy kratších spojů alespoň o 30 cm od spojů v řadě předchozí.
Lamelu ukončující řadu je nutné vždy pevně zatáhnout, k čemuž nám poslouží speciální hák k tomu určený. Ten snadno vsuneme do spáry na konci řady a lamelu jím upevníme. Vždy musíme kontrolovat dilatační spáru, která by nám měla zůstat po všech obvodech podlahy podél stěn. Dotahovací hák použijeme i při dotahování úplně poslední lamely.
V závěru se nad dilatační spáru u stěn přidělají lišty za pomoci hmoždinek či přivrtání. To je ale v případě panelových staveb obtížné, proto jsou hmoždinky preferovanějším způsobem upevnění. Mezery vzniklé mezi stěnou a lištami je doporučováno vyspárovat akrylovým tmelem.
Komentáře